Jdi na obsah Jdi na menu
Sobota 23 den Měsíce zelené kukuřice - den Velké zkoušky.

Naše výprava se měla podrobit 4 indiánským zkouškám, postupovat přes horu Javorovou na sever až k táboru u Zeleného jezera, kde nás měl očekávat velký náčelník Kiszaiva. Jenže ráno pršelo. Zkoušky a celý romantický start tábora byl ohrožen. Potom však zasvitlo slunce a my se odhodlali nevzdát to. A dobře jsme učinili. Nebe zůstalo zamknuté, ni kapička vody nekrápla a my se mohli směle podrobit zkouškám rychlosti, hmatu, postřehu a míření. Všichni to zvládli a tak když slunce už překročilo poledne, Dlouhý stín, náčelník Hurónu mohl Kiszaivovi předat přes 20 dobře vycvičených indiánských bojovníků a bojovnic.
Obrazek
Indiáni byli posléze rozděleni do 4 kmenů - vedle Hurónu to byli Apači, Siouxové a Mohykáni. Každý kmen se seznámil se svoji historií, pokřikem a do totemu, který vysrostl před našim srubem, vyryl svůj obraz. Toho večera naší indiánskou rezervaci navštívil bílý bratr Průzračné sklíčko a přinesl nám civilizaci ( notebook, dataprojektor a další srandičky, které nám nakonec dobře posloužily ) a vyprávěl pohnutý bříběh jiného bílého bratra, misionáře, který za zvěst evangelia idniánům zaplatil vlastním životem. První večer tábora uzavřel příběh o Rychlém šípu, bílém indiánovi, který jsme si potom vyprávěli večer co večer. Nakonec jsme zazpívali indiánskou ukolébavku Ho, ho, Watanay, a vydali se do prérie odpočinku a snění.

Neděle 24 den Měsíce zelené kukuřice - Den Siouxú.

V tomto dni si naši indáni zhotovili čelenky, jejich tváře byly pomalovány válečnými barvami a mohli si zvolit své idniánské jméno. Před tím, než takto vybaveni vyrazili do okolních lesů k první bojové hře, ještě vyzdobili plachtu Tee pee, které bylo to dopoledne slavnostně vztyčeno. Po vynikajícím obědě dorazila do naší rezervace bílá sestra, která nám vyprávěla další misionářský příběh z indiánského prostředí. Po vyprávění se naše kmeny rozdělily do indiánských dílen a vrhly se do práce - vyráběly se záložky, ruční papír, barvily se trička a jedna skupina se vydala do lesa, aby se učila Lesní moudrosti. V tento den jsme se učili zpívat píseň Zelené údolí.
Obrazek
Pondělí 25 den Měsíce zelené kukuřice - Den Apačů

Apači to vzali zhurta. Na nikoho po východu slunce nečekali a hned po signálu vyběhli do lesa na rozcvičku. Když jsem je s nejmladšími bojovníky v lese našel, už byli na cestě do tábora. Po snídani a po sněmu v jednotlivých kmenech jsme se dozvěděli, že v sousední rezervaci došla voda. A tak jsme se vydali do práce a vodu sháněli. Nakonec se nám ji podařilo sehnat, a předat do rukou zástupkyni sousedního kmene indiánce Kice. Kika nám za odměnu povyprávěla další indiánský příběh. Po obědě se v naší rezervaci rozpoutal pravý indiánský trh a kupčilo se se zvířaty, s akciemi i cennými papíry s jediným cílem : získat koně. Byl to pěkný mumraj, ale některé kmeny to dokázaly. A protože indiáni ještě neměli dost, vyběhli jsme s nimi na závodiště a dali si pár indiánských her : šátek, barvu a kopání do bizoní kůže.
Nesmím zapomenout, že v tento den jsme se učili zpívat indiánskou píseň o pevné vůli - Být jako indián.

Úterý 26 den Měsíce zelené kukuřice - Den Mohykánů

Mohykáni byli ráno něžní. Nerámusili, ale probudili nás pohlazením. Pohladil i indiánský příběh bílé sestry Mariky. Po poledním odpočinku se naše kmeny vydaly opět do okolních lesů, tentokrát najít a ulovit bizona. Cestou kmeny plnily dovednosti Lesní moudrosti a sbíraly tak šípy. Těmi potom nešťastného bizona lovili. Bizon měl naštěstí 4 životy, a tak si každý kmen mohl zapózovat nad jeho skoleným tělem.
Večer byl nezapomenutelný. Na táborovém ohništi jsme smažili vejce, odehrávaly se zde příběhy o Indiánské karkulce, zaznívaly písně jako Jadom, jadom děti drogom, anebo Indián ve svém teepee bdí a kyne. Vrcholil příběh Rychlého šípa. A konečně, po úplném setmění se naše kmeny vydaly do temného lesa na indiánskou stezku odvahy pro čtyři pírka. To vše pod hvězdnou oblohou, které vévodlila Velká medvědice.
Obrazek
Středa 27 den Měsíce zelené kukuřice - Den velkého náčelníka Kiszaiva

Tábor v rezervaci Zelené údolí dospěl. Idniánka Bílá liška povyprávěla poslední příběh. Libá vůně a Šikovná vařečka dovařily poslední oběd. Mocná paže doštípal poslední kousek dřeva a Kiszaiva spolu s dalšími kmenovými vůdci rozdělil rudým bojovníkům a bojovnicím čestné diplomy. Tábor byl na to stržen, naložen na železné oře a převezn zpět do Gutů a okolí.

Až v Gutech a okolí potkáte někoho jak se plíží lesem, stopuje zvěř, hájí spravedlnost, anebo zvěstuje evangelium pohanům, vězte, že máte tu čest s některým z indiánů, kteří vyšli z rezervace Zeleného údolí.

HOWGH             Dlouhý stín
 

Náhledy fotografií ze složky Děti v Tyře(48)

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář