Jdi na obsah Jdi na menu

Víkend v Tatrách

15. 6. 2011

 Po loňském úspěšném 1.ročníku, jsme po roce spolu s rodinami a dětmi vyrazili do staré známé destinace – Gerlachov, penzion Omega klub.

            Tentokrát jsme si pro výjezd vybrali příhodnější počasí. Slunečné páteční dopoledne jsme využili ke splavování Váhu na tradičních pltích. Hodinová plavba mezi Starým a Novým hradem na Strečně byla jedinečným zážitkem nejen pro děti, zvlášť když nám voda občas šplouchla do voru, anebo když nám pltníci zajímavým způsobem přiblížili historii splavování Váhu i dějiny Strečna a okolí.

            Protože jsme po ukončení plavby ještě neměli dost, vydali jsme se vzhůru na zdejší hrad, abychom si prohlédli jeho expozici, a především, abychom se pokochali výhledem z věže hradu do širokého okolí. Na své si přišli i milovníci umění. Pro ně v hradní kapli zahrál skvěly pianista dva kusy od Fryderyka Chopina.

            Po krátkém shlédnutí památníku francouzských partyzánů jsme se už nezadržitelně vydali k nejvyšším slovenským horám. Cestou nás trochu spláchnul déšť, ale to nikomu nemuselo vadit, vždyť jsme seděli v suchu a teple našich vozů. Potom co déšť ustal se z mraků a mlh vynořily Tatranské vrchy. Upoutal zvlášť ten první z leva – Kriváň, který loni někteří z nás zdolali. Večer jsme dorazili do naší základny, opekli buřty a dlouho do noci povídali.

            Ráno jsme však přiměřeně brzy vstávali, protože nás čekala hlavní túra pobytu. Tentokrát jsme své síly spojili a všichni se společně vydali na Téryho chatu. Lanovkou na Skalnaté pleso, potom na Zamkovského chatu a už rovnou nahoru k cíli naší výpravy. Vrcholovou skupinu tvořili naši kluci, kteří díky vzájemnému hecování byli nahoře daleko před ostatními. Výšlap byl načasován opravdu skvěle, protože malá bouřka nás zastihl zrovna když jsme byli na chatě. Myslím, že nenáročná túra uspokojila všechny, jen sestra Irka Sabelová byla trochu smutná. Měla v plánu od Téryho chaty pokračovat s těmi odvážnějšími dál na Priečne sedlo a Zbojnickou chatu. Ale nemalá sněhová pokrývka, co na sedle ležela,  jí v tom opět zabránila ( byl to už její 3 nevydařený pokus – příštím rokem to sestro Irko už určitě vyjde J ).

            Večer po návratu nechyběla chvíle písní, slova a soutěží. Ve zpěvu nás doprovodila skupina manželů Pszczolkových, o Ránu v Bibli hovořil pastor a soutěž z dějin naší i zahraniční kinematografie obstarala Iva Kiszová. Zajímavým bodem večera bylo i ocenění naší Elišky, které Honza Kisza, hlavní organizátor výletu předal slavnostní čokoládu, jako nejmenší účastnici, která se toho dne na Téryho chatu po svých vyškrábala.

            Poslední den našeho pobytu jsme věnovali kromě cesty zpátky také prohlídce skanzenu liptovské dědiny v Pribilině. Prohlédli jsme si domy, domky, stodoly i zámek a kostel, stavby, které původně stávaly v místě, kde se dnes nachází vodní nádrž Liptovská Mara. Mnozí z nás ve skanzenu našli kus svého dětství, když jsme poznávali pracovní nářadí a hospodářské stroje, se kterými jsme v mládi trávili prázdniny – mlátičky na obilí, tvz.burdaky, a podobně. V jednom měšťanském domu jsem na stěně objevil portrét našeho reformátora Martina Luthera a hned vedle Filipa Malenachtona. Průvodkyně mi řekla, že je to z toho důvodu, že na Liptově byla a je dodnes silná evangelická menšina. O tom nás přesvědčil i nález evangelické školy augsburského vyznání, kterou jsme navštívili v závěru prohlídky.

            Nakonec si neodpustím tradiční epilogovou formuli: Díky organizátorům, díky všem kteří jste s námi byli a příští rok opět v Tatrách.

                                                                                  horymil slezský

           

             

 

Náhledy fotografií ze složky Víkend v Tatrách